Je mi 30+, jsem mileníal a používám sociální sítě. Asi na tom není nic extra zvláštního. Přesto já osobně vnímám naši generaci jako průlomovou. Už od dětství byl součást našich životů mobil i internet a postupem času se náš fyzický život překlenul i do toho virtuálního. Ale pojďme si to povědět pěkně od začátku.
Vážení a milí, už dlouho uvažuji, že se chci podělit o to, co se mi honí hlavou. Je toho hodně, různá témata a literární žánry. Můj život začíná být turbulentní. Částečně ticho pře bouří, ale bouře už pomalu nastupuje v mé hlavě. A většinu témat, která teď řeším, mají společný jmenovatel utrpení a její míru. Nebojte, nebudete to další depresivní...
Hm, ok. Přemýšlím, jak začít. Jak to popsat. Co vlastně popsat a asi jediná cesta bude, že to napíšu chronologicky, tak jak se vše událo. Bez zbytečného přemýšlení.
Toho rána se srna probudila neobvykle pozdě. Otevřela oči a spatřila, jak sluneční paprsky pronikají do skrýše a rozehrávají něžnou hru se tmou. Měla ráda tyhle rána, kdy si přispala. Cítila se odpočatě, a přitom tak malátně. Spokojeně se protáhla a cítila, jak má všechny svaly z dlouhého spánku ztuhlé. Protáhla jednu nohu, pak druhou, pomalu se...
Rodina, tak trochu vánoční tradičně netradiční téma teď v adventu. Obzvlášť v mém případě netradiční. Pojďme se na něj tedy podívat.
dnes si pojďme popovídat o hrdosti. A co mne k tomuto tématu vedlo? Moje dovolená v Chorvatsku. Ano, přesně tak.. Neboli kulturní šok.
tento článek je o dovršení mého 36 roku života a bude zásadně poznamenaný termíny z knihy Životem na zelenou od herce M. McConaughy (tuto knihu teď naprosto zbožňuji). Třicet šest let na světe a pro mě veliký přelom. Jsem totiž o jednou tolik starší oproti věku, kdy jsem začala dělat v životě rozhodnutí, které mi na semaforu jasně ukazovaly...
nenechte se zmast, tohle neni clanek smutny ale vesely. konec pekla, jedne zivotni etapy. ale take konec neceho moc hezkeho. pisu na mobilu, tak pardon za nepatricnou formu. ale musi to ted rychle ze me ven.
Cyklicky si ke mě vždy najde cestu zvláštní druh smutku. Pořád jsem nerozuměla, proč se ke mě neustále vrací, i když se tak necítím. Poslední dobou jsem si uvědomila, že se takto cítím vždy, když mám nejsilnější menzes. Dva dny smutku. Nikdy jsem nechápala, proč už v pubertě moje kamarádky zůstávaly doma, když měly své dny a brečely. Teď už...
Kontroverzní téma. Ráda bych se k němu vyjádřila, protože se mi zdá, že v tomto ohledu začíná být naše česká společnost poměrně rozpolcená a plná předsudků.
Svatá trojice- toto nebude povídání o křesťanství, ale i tak trochu o víře, o víře v muže.
Velice váš všechny opět zdravím. Tentokrát se bude jednat o pojednání o tom, jak se moje myšlení dostává malinkými ale o to jistějšími kroky do stavu bez hranic. Dnes žádný koncept, myšlenky budou volně plynout.