O srně a jejím setkání

Toho rána se srna probudila neobvykle pozdě. Otevřela oči a spatřila, jak sluneční paprsky pronikají do skrýše a rozehrávají něžnou hru se tmou. Měla ráda tyhle rána, kdy si přispala. Cítila se odpočatě, a přitom tak malátně. Spokojeně se protáhla a cítila, jak má všechny svaly z dlouhého spánku ztuhlé. Protáhla jednu nohu, pak druhou, pomalu se zvedla a vydala se z úkrytu. Oslnilo jí letní slunce a intenzivní vůně lesa. Překvapují ji každé ráno.  Pomalu se narovnala a vydala se na cestu.

Intuitivně kráčela vpřed a vnímala lesní život, který byl v plném proudu. Všude okolo ní šustily listy a před ní se vinul kaleidoskop světla, který prostupoval skrz stromy a zbarvoval zeleň do zlatova. Ostražitě našlapovala do omamně vonícího mechu a cítila zbytky ranní rosy. Nevnímala, kam jde. Na každý den mívala plán cesty, měla to tak ráda, dávalo jí  to pocit bezpečí. Ale dnes ho nepotřebovala. Nechala se vést světlem, které před ní tvořilo klikaté cestičky.

Prošla nejhustším lesem a přiblížila se k místu, kde se les měnil v mýtinu. Zastavila se a zůstala stát na srázu, kde se louka svažovala k dalšímu lesu.  Najednou si uvědomila, že se k ní v dáli někdo přibližuje. Trochu se rozechvěla, i přestože jí bylo teplo. Byla nervózní. Poklusem se k ní přibližoval. Stála tam, ještě celá omámená spánkem. Čekala až se přiblíží. Býk přešel z běhu do mírného klusu a konečně ho mohla spatřit v plné síle. Měl svalnaté tělo a černá barva jeho srsti se na slunci zbarvovala do temně modra. Přiblížil se k ní jen na pár kroků, mohla spatřit jeho oči. Byly bystré, sálala z nich hravost, sebevědomí a trochu i samolibost. Byl tak velký, že se srna intuitivně posadila. Teď už býk kráčel a v tichosti přišel až k ní. Také se posadil. Seděl od ní na metr daleko a ona vnímala, jak se hluk lesa vzdaluje, čas se zpomaluje a letní paprsky ztrácí na intenzitě. Hleděli si do očí a v ní vibrovala myšlenka, jak velký respekt budí. Nedovolila si pohnout ani promluvit. Býkovi oči jí propalovaly a ona měla pocit, že jí vidí do duše a až do morku kostí. Že čte její minulost, přítomnost a určuje její budoucnost. Nikdy tak bystré oči neviděla a v respektu seděla dál a víc a víc mu otevírala svou duši. Hleděl na ní s úsměvem, trochu šibalským, ale přátelským. Vůbec nechápala, co že se to tu teď děje. Jen přijímala jeho pohled a dávala ten svůj. Jejich setkání mohlo trvat několik vteřin, ale klidně i hodiny. Jeho mysl se vlila do té její a pomalu jí přebudovávala DNA jejího mozku. V tichosti a za absolutního klidu a míru. V jejím vědomí vybuchovaly ohňostroje barev, nálad, zvuků a citů.

Najednou se býk zvedl, otočil se a dal se v běh směrem, kde se objevil. Stalo se to tak najednou, že nestihla zareagovat. Ani se neobtěžoval rozloučit. Pozorovala, jak běží mýtinou a mizí v nedalekém lese. Byla vytržena ze svého meditativního stavu a uvědomovala si svět okolo sebe. Slunce mezitím začalo hřát v plné síle a nepříjemně ji zahřívalo. Měla žízeň a hlad. Museli tam sedět dlouho. Hluk z lesa k ní teď rušivě doléhal a donutil jí vstát. Podlomily se jí nohy a cítila se rozmrzele. Vkráčela do lesa a zahalilo ji přítmí lesa. Vydala se na cestu domů a pozorovala svoje pocity. Všechno okolo sebe teď vnímala jinak. Jako by se na sebe a svůj život koukala z dálky, z ptačí perspektivy. Vůbec jí to nevadilo a co víc, byla za to vděčná. Prohlížela si stromy, květiny a mech, jako by to všechno viděla poprvé. Všechno okolo ní se jí zdálo mnohem krásnější, než jak si pamatovala. Cítila se zmateně, ale neskutečně se jí líbilo, co viděla. Otevíralo se jí srdce a to jí dovolovalo vidět zákony života, příčiny a následky všech činů. Život se stal křižovatkou pravd, kterou řídí naše emoce a rozvaha. Bez varování k ní přišlo pravé poznání v býčí podobě. Nechtěla vědět, proč zrovna ona je ta vyvolená, proč se tak stalo. Jen tiše přijímala.

Pochodovala domu a přemýšlela, zdali se s býkem ještě někdy v životě setká. Možná ano, možná ne. Mohl se zjevit tak nenadále, jako tentokrát. Proto se rozhodla, že se pokusí býkův pohled na svět zachovat co nejdéle. Musí to udělat, i když pravé poznání může být i bolestivé. Ale věděla, že i tak se ho nemůže dobrovolně vzdát.