Rodina

Rodina, tak trochu vánoční tradičně netradiční téma teď v adventu. Obzvlášť v mém případě netradiční. Pojďme se na něj tedy podívat.

Celý můj život se odvíjí od vzoru tradiční rodiny, kdy rodina pro mne byla vždy základ. Pocházím z klasického modelu dva rodiče/dvě děti, ale můj taťka s námi trávil cca 5 dní v měsíci, o jeho přítomnosti na mé narozeniny, začátky školy atd. nemluvě. Dost mě to od útlého dětství zraňovalo, a pravděpodobně tam začal můj běh za "dokonalou rodinou". Měla jsem za to, že vše dělám správně. Studovala jsem, vedle toho pracovala, měla dobrou práci, od 20 let vztah, společné bydlení a ve 29 jsem si tedy pořídila dítě. Samozřejmě  jsem byla přesvědčená, že mám všechno potřebné pro svojí vysněnou rodinu, a teď už bude dobře a dostanu jí. Jenže se stalo to, s čím sem nepočítala. Tedy chování třetí strany. Hodně z vás zbytek příběhu znáte, tak vás tím nebudu unavovat. Výsledek je ten, že jsem sama s malou dcerkou.

To, že jsme sami, jsem celou dobu brala jako osobnostní a osobní selhání, které mne dost trápilo. Přesto jsem si snažila najít cestu k tomu, jak si své dítě užívat, vychovávat a být plná radosti. A toužebně pořád dokola pokukovala po lepších zítřcích, kdy tedy konečně rodina přijde. ..Nepřicházela a já se ptala, co dělám špatně. Poté mi jedna moudrá žena řekla, že rodina jsou dva. Já jí nevěřila, trochu se na ní za takovou troufalost i zlobila. Ale vzhledem k tomu, že byla opravdu moudrá a chtěla mi pomoct, tak jsem na její slova dala. Začala jsem se ztotožňovat s tím, že opravdu rodina mohou být jen máma a dítě. Pomalu si na to zvykala, krůček po krůčku šla blíže svému dítěti a přestala být mámou, ale rodičem. Poté jsem si všimla, že i malá se změnila, byla mi najednou mnohem blíž, tolik nezlobila a přála si se mnou trávit víc času.

Teď už svojí dokonalou rodinu nevyhlížím. Protože rodina skutečně můžou být jen dva. Možná i jeden. Je to jen na nás samotných. Žijeme ve světe, kde jsme pouze my tvůrci našich životů a pravidel v nich. Vedle toho jsem si všimla jedné požehnané věc. Vedle své rodiny mám okolo sebe skvělé rodiče, sestru s její rodinou a úžasné přátelé. Oni všichni dostali, díky ztotožnění s mou vlastní rodinou, nový rozměr. 

Třetí advent rozsvicím svíčky ve své rodině ve dvou. Je to první vánoční čas, kdy se z toho neskutečně raduji a necítím se osaměle. Byla to opravdu dlouhá a náročná cesta. A já pevně doufám, že vy tohle všechno máte, i bez té dlouhé cesty. 

S pokorou

Kvítí